Předáváme štafetu ve vedení města

Petr Wolf pracoval šestnáct let ve vedení města a letos poprvé po dlouhé době na kandidátce chybí. František Čejka, který dosud působil jako řadový zastupitel, se naopak rozhodl kandidovat jako jednička a usilovat o vstup na radnici. Jak vypadá předávání štafety v komunální politice z obou stran?

Petře, proč končíš zrovna teď?

Petr Wolf: To rozhodnutí nebylo úplně snadné, ale když se komunální politika dělá pořádně, požírá večery i víkendy a člověk na ni spotřebuje hodně energie — a já cítím, že si teď potřebuji odpočinout. A vidím jako správné odejít ve chvíli, kdy rozdělanou práci mám komu předávat, ne až když dojdou síly úplně.

Františku, co tě přimělo stát se jedničkou týmu černošické topky?

František Čejka: Že Petr končí (smích). Ne, teď vážně. Jako dítě jsem vyrostl na Rychlých šípech, chodil do skauta a potkával dobré učitele, kteří mě vedli k odpovědnosti nejen za sebe, ale také za místo, kde žiju. V tomto případě za město, kde bydlím už skoro třicet let.

Neviditelná práce

Petře, hodně z toho, co radnice odpracovala, není vidět. Týká se to třeba vlastnických vztahů k pozemkům. Proč byly ty tisíce metrů pozemků a majetkoprávní vztahy tak zásadní?

Petr Wolf: Protože bez vyřešených pozemků se nedá dělat nic. Nepostavíte chodník, nepoložíte vodovod, nedostanete dotaci, nemůžete zvelebovat veřejná prostranství. V Černošicích extrémní množství komunikací vedlo přes soukromé parcely a u některých pozemků nebylo jasné ani to, komu vlastně patří. Dohledat vlastníky, dědice, domluvit se, vykoupit či směnit — to je práce na roky, která není vlastně vidět. Získali jsme tak i strategické pozemky za Albertem, na konci Husovy ulice nebo poměrně velké množství pozemků mezi Černošicemi a Radotínem.

Na čem z toho chceš, Františku, stavět dál?

František Čejka: V Petrovi ztrácíme člověka, který znal lidi a uměl jim vyjít vstříc, a zároveň přesně znal hranice možností města. Za to mu patří velký dík. Do budoucna je potřeba dotáhnout „poslední zbytky“ těch nezbytných nákupů, jako jsou pozemky pod komunikacemi, ale také rozhodnout o strategii, co by město mělo vlastnit dál. Osobně mi chybí zeleň, odpočinkové zóny uprostřed města. Máme v tomhle směru dobrou pozici, protože to nejnutnější je uděláno a zbytek si můžeme rozmyslet.

Velké stavby

Františku, za Petrovy éry vyrostla hala, radnice, hřbitov. Na nové vedení města teď čeká škola Komenského, gymnázium, mokropeský statek, rekonstrukce ZUŠ nebo viladům pro učitele. Čím se tyto velké stavby liší od těch minulých? Přináší jiná doba jiné priority?

František Čejka: Stavby minulé éry vznikaly hlavně proto, aby město mohlo nabídnout svým obyvatelům další možnosti. My se teď musíme zasadit, aby sem přicházeli kvalitní lidé, kteří udrží vysokou laťku všech nabízených možností. Proto jsou pro nás zásadní stavby, které generují městské byty, například zmíněný viladům nebo mokropeský statek. Vedle toho samozřejmě musíme tlačit úroveň města stále výš a naplňovat ty potřeby jeho obyvatel, které se nově objevují třeba v návaznosti na demografické změny.

Petře, souhlasíš s tímto názorem?

Petr Wolf: Naše doba byla o tom, že město nemělo výše citované základní věci. Nebylo kde sportovat, radnice se nacházela ve stavu, za který jsme se styděli, hřbitovy byly na hraně svých kapacit. František má pravdu, že dnes jde hlavně o něco jiného — o to, aby tu byli lidé, kteří ty budovy naplní, učitelé, kteří si můžou dovolit tu bydlet a obecně, aby nám tu zůstávala mladá generace.

Krajina a rozvoj

Referendum před několika lety zakotvilo, že se zástavba nebude rozšiřovat do polí. Jak se může město dál rozvíjet a řešit bytovou krizi, aniž by se ukrajovalo z krajiny?

Petr Wolf: Město toho za jedno období nezvládne tolik, kolik by si lidé přáli — a měli bychom upřímně přiznat, že radnice bytovou krizi nevyřeší. Může ale udělat dvě věci: mít vlastní byty pro lidi, které tu potřebujeme, a nebránit rozumné výstavbě uvnitř města. Tím samozřejmě cílím opět na dva připravované projekty, mokropeský statek a viladům pro učitele.

František Čejka: Rozhodně nechci město rozšiřovat mimo jeho stávající hranice. Cesta vede přes územní plán, v němž lze již dnes vytipovat místa, kde se dá město ještě trochu rozvinout. Hovořím především o centru, kam takový rozvoj také patří. A nemyslím ani tak na nárůst počtu lidí, spíš na více služeb, jako jsou pekárny, kavárny a další malé provozovny, jež město oživují a dávají příležitosti podnikavým lidem, kterých tu bydlí spousta.

Voda a doprava

Dříve šlo hlavně o vodovod a o snahu ubránit Berounku před splavněním. Dnes se mluví o suchu a zadržování vody v krajině. Kde vidíte hlavní úkoly v tomto směru?

Petr Wolf: Je to v zásadě pokračování v práci na projektech, které se zatím díky majetkovým poměrům nedařilo realizovat. Důležité bude také dále posilovat vlastní zdroje vody, což nyní lze právě díky nákupu pozemků v jejich okolí.

František Čejka: S extrémy počasí se potýkáme už nejméně poslední čtyři roky. Tyto problémy se ale budou pravděpodobně stupňovat, takže je potřeba pokračovat v projektech, které město proti suchu či povodním aspoň částečně obrní. Hovořím třeba o zadržování vody na městských pozemcích, o spolupráci s povodím při rekonstrukci mokropeského jezu, o koordinaci všech složek při velké vodě. Chtěli bychom také nechat provést „vodní audit“ a podívat se, jestli město vystavěné na kopcích nad řekou může udělat s přívalovou a recyklovanou vodou i něco jiného, než ji jen bez užitku odvést do řeky.

Osobní závěr

Františku, co bys chtěl, aby lidé o Černošicích řekli za čtyři roky?

František Čejka: Třeba to, že už je nic nenutí jezdit do Prahy, protože přímo tady v místě mají dostatečně široký výběr atraktivních příležitostí, jak trávit volný čas. A hlavně — že do toho půjdou s námi. Přál bych si, aby naše práce oslovila co nejvíc lidí, kteří tu bydlí, a ti se pak sami chtěli na utváření města podílet.